Odhad možností budoucího vývoje

Úskalí odhadu budoucího vývoje

Odhad budoucnosti je čím dál náročnější disciplínou. Jelikož vývoj výpočetní techniky se dle Moorova zákona ("Každých 18 měsíců se při výrobě zdvojnásobí počet tranzistorů v procesoru." - tím vzrůstá současně jeho výkon. Předpověď pronesl zakladatel společnosti Intel Gordon Moore v roce 1965...výrok je stále platný.), pravděpodobně nejstarší a nejdéle platné předpovědi v oblasti počítačů, ubírá po exponenciální křivce, lze podle Raye Kurzweila očekávat, že do roku 2100 počítačová "evoluce" prodělá v současném měřítku přibližně dalších 20 tisíc let vývoje. Oproti lidské evoluci to znamená nepředstavitelný pokrok a je tedy na místě brát v úvahu možnost překročení kapacity mozku počítačem během relativně krátké doby. Co však takový pokrok může přinést? (Všetečka, 2003), (Kurzweil, 2002)."K odhadu budoucnosti je třeba znát minimálně dvojnásobek odhadované doby do minulosti." (Z poznámek přednášky Doc. PhDr. Vladimírem Smetáčkem CSc. 'Informace, dokumenty a odhady vývoje' - 27.2.2008).

Znalost současného stavu a předchozího vývoje je nutným základem při pokusech odhadnout budoucí trendy směr vývoje. Kybernetika je však poměrně mladou vědeckou disciplínou, která prostupuje prakticky všechny vědní obory. Jejím zakladatelem byl začátkem čtyřicátých let minulého století americký vědec Norbert Wiener. (Jones, 1992).

Pro nejpřesnější odhad vývoje uvádí Raymond Kurzweil hlavní předpoklady, kterých je vhodné se držet:

1. Vývoj jde stále kupředu a jeho tempo, zvláště v informačních technologiích, se stále zrychluje - je možné, že se technologický vývoj zpomalí nebo dokonce na čas pozastaví, ale je nutné počítat s postupující vyspělostí technologií. Velmi obtížným je však odhad správného tempa, kterým se věda ubírá. "Ve svých dlouhodobých prognózách mnoho lidí podceňuje sílu budoucích technologií, protože jejich myšlení je spíše založeno na tzv. 'intuitivně lineárním' pohledu na technologický pokrok než na 'historicky exponenciálním pohledu.' ...když tedy lidé uvažují o budoucnosti, přirozeně počítají se současným tempem pokroku."
2. Vývoj žádné vědní disciplíny neprobíhá izolovaně - Mnoho lidí dle Kurzweila chybuje v tomto předpokladu, jelikož ve svých odhadech neberou v úvahu vzájemné spolupůsobení s ostatními vědními disciplínami. V případě neurálních implantátů se jedná o širokou výseč oborů od psychologie a společenské vědy, přes lékařství až po nanotechnologie a výpočetní techniku a výzkum umělé inteligence. Právě interakce více vědních oborů hraje velkou roli - např. pokrok ve výzkumu mozku může celkově zbrzdit vývoj pokročilejších mozkových implantátů. (Kurzweil, 2002).

Některé dlouhodobé prognózy odborníků z let minulých

V předchozích odstavcích jsem již zmínil, že se životní tempo lidské společnosti zrychluje. V devatenáctém století, kdy probíhala průmyslová revoluce, technologický pokrok lidské civilizace byl větší než za předchozích 9 století. V prvních dvaceti letech dvacátého století lidstvo pokročilo o větší kus než za celé devatenácté století. Dnes, na počátku jedenadvacátého století, jsme již mnohem dále. Před deseti lety si společnost stěží dokázala představit hlavní způsob komunikace prostřednictvím Internetu, který nás dnes již plně obklopuje. Mobilní telefony jsou stejným příkladem. Kolik vědců však takový technologický pokrok předpovídalo několik desítek let předtím?

Podíváme-li se na některé prognózy vývoje technologií od renomovaných vědců, dnes mohou být většinou spíše terčem zábavy než uznání:

Thomas Watson, předseda společnosti IBM v roce 1943 prohlásil, že pro světový trh lze efektivně prodávat pouze pět různých typů počítače.

V roce 1981 Bill Gates, dlouhodobá vůdčí postava Microsoftu a uznávaná kapacita v oblasti výpočetní techniky, prohlásil, že každému uživateli bude k veškeré práci s počítačem stačit 640kb operační paměti (V současné době jsou na trhu běžně nabízeny počítače s operační pamětí mezi 1024 a 2048 MB).. (Štědroň, 2005).

Právě Ray Kurzweil je považován za jednoho z nejúspěšnějších vědců právě v oblasti prognostiky týkající se výpočetní techniky. Již v osmdesátých letech minulého století prohlašoval, že jednou umělá inteligence dospěje do bodu, kdy porazí lidského mistra světa v šachu. Uvedl též, že se tak stane roku 1998. Nutno dodat, že se mýlil - Garry Kasparov, několikanásobný světový šampion, byl poražen 3.5. roku 1997 počítačem DeepBlue, na kterém je provozován již zmíněný projekt BlueBrain. (Voců, 1997).

obecná otázka budoucího vývoje

Jak jsem uvedl v předchozích kapitolách, je viditelně velmi obtížné přesně odhadnout, jakým směrem a tempem se bude ubírat ta která oblast vývoje výpočetní techniky. Na samotný vývoj technologií má dle mého názoru podstatný vliv mimo vědeckých týmů podílejících se na výzkumu i několik dalších aspektů. Například armáda prokazuje vysoký zájem o problematiku a produkty nových technologií, z velké části financuje projekty a tím pádem i ovlivňuje důležitá rozhodnutí, jakými jsou směry a cíle, kterých se vědci v budoucnosti mají snažit dosáhnout. Kromě toho, armáda rozhoduje o utajení jednotlivých projektů a tedy o využití produktu (zda bude využíván pro armádní účely, či bude zaměřen pro komerční využití). S armádními účely částečně souvisí i politicko-hospodářská situace. Vlády jednotlivých států, popřípadě mezinárodní organizace, poskytují vědeckým týmům motivaci v určitých směrech, které považují za důležité, v podobě finančních grantů. Naopak mohou mezinárodní organizace (například OSN) nabádat k ukončení, ba i zakazovat některé směry výzkumu, pod pohrůžkou uvalení sankcí, jako tomu je v současné době v případě jaderného výzkumu. V neposlední řadě ovlivňuje směr vývoje také ekonomika - tedy potenciální poptávka na trhu po určitém produktu.

Mimo tyto hlavní faktory budoucí vývoj bude velkou měrou ovlivněn také nepředvídatelnými událostmi a objevy. Mezi nepředvídané objevy z nedávné minulosti lze jmenovat například náhodné odhalení možnosti ovlivňovat mozkovými stimulátory náladu člověka nebo kreativitu.[1]Takový poznatek velmi ovlivnil smýšlení a nový směr zájmu vědců, kteří dříve nevěděli, zda je stimulací možno dosáhnout podobných výsledků. Mezi další možnosti nepředvídatelných událostí je možné též zmínit objevení nových technologií, nebo pouhou změnu pohledu na věc.

Obecný nástin budoucího vývoje

Dle mého názoru lze třetí fázi počítačové revoluce, do které lidská civilizace v nedávné době vkročila, mimo jiné charakterizovat více než kdykoliv předtím jedním specifickým dějem - splýváním, neboli také globalizací. Již delší dobu je společnost svědkem procesu vzájemného prostupování hranic v různých aspektech lidského života. Stejně jako pomalu mizí státní hranice, globalizuje se trh, začínají i jednotlivé vědní obory vzájemně prostupovat a ovlivňovat se čím dál více. Odborníci předpokládají, že v následujících letech bude tento trend stále silnější a viditelnější. Vztah mezi životem a smrtí byl již ve starověké filosofii často chápán jako velmi úzký a podle některých vědců je velmi pravděpodobné, že v blízké budoucnosti bude hranice mezi životem a smrtí člověka postupně téměř smazána. (Cordeiro, 2005).

Dojít k tomu má díky novým technologiím využitelným v biomedicíně. Další hranicí v každodenním lidském životě, která s velkou určitostí podlehne tomuto procesu a postupně bude ztrácet na patrnosti, je pomezí mezi skutečným světem a virtuální realitou. Neurální implantáty sice stále člověku umožňují pouhý zlomek svého odhadovaného potenciálu. Mezi odborníky však převládá přesvědčení, že v horizontu 20 let budou na komerčním trhu k dostání: "neinvazivní neurální implantáty, které umožní přímý přístup člověka na World Wide Web." (Kurzweil, 2002). Implantáty tedy v tomto ohledu nahradí současné osobní počítače. Předpokládá se existence jedné nebo pravděpodobně více počítačových sítí, které budou na mnohem vyspělejší úrovni než dnešní Internet. Tuto myšlenku zastává například David Gelernter: "Internet v dnešní podobě zanikne, ale základní myšlenka zůstane zachována." (Gelernter, 2004, s. 208). Právě přímé propojení mezi nervovou soustavou člověka a počítačem otevře nové možnosti tzv. kyberprostoru. Výměna informací by měla probíhat mezi všemi oblastmi mozku. Rovněž lze očekávat, že virtuální sítě budou překypovat nabídkami zábavných služeb. Virtuální svět bude útěkem od reality do světa, kde je vše možné a jedinec si může plnit své sny. Jelikož každý bude přímo propojen přes centrální nervovou soustavu, mozek bude vnímat každý podnět jako reálný a díky virtuálnímu tělu každého dojde ke splynutí reality a prostředí virtuálního světa. Podle Kurzweila bude každý moci díky svému mozkovému implantátu moci kdykoliv navštívit s přáteli například virtuální francouzskou kavárnu v centru Paříže  nebo se projít po pláží u Středozemního moře. (Štědroň, 2005). Mimo prostor k zábavě, trávení volného času a pravděpodobně také práci bude virtuální realita obsahovat též 'oblast', kterou mnoho vědců nazývá CyberThink - jedná se o kolektivní nashromážděné znalosti na jednom místě, dostupné online kdykoliv a odkudkoliv.

Konkrétní nástin budoucího vývoje

Někteří vědci se nespokojí s pouhým teoretizováním, zda určitá technologie bude nalezena, či ne, ale pokoušejí se udávat konkrétní letopočty, kdy k takovému pokroku dojde. Zřejmě nejznámějším a nejpřesnějším prognostikem je již několikrát zmiňovaný Raymond Kurzweil. Proto se také budu při uvádění předpokládaného pokroku držet především tohoto vědce při srovnání s ostatními prognózami.

"Namísto klinických důvodů nastoupí snaha rozšiřovat a překonávat 'normální' lidské schopnosti," uvedl Rodney Brooks, ředitel ústavu umělé inteligence na MIT (Massachusetts Institute of Technology). (Houser, 2004). Myslím, že tento fakt bude pro budoucnost specifický. Během několika let dospěje vývoj kybernetických náhrad, které jsem popsal v první části své práce, do stádia, kdy umožní postiženým plnohodnotný návrat do společnosti.

Pokud srovnáme počet lidí, kteří jsou nějakým způsobem tělesně či duševně postiženi a je možné jim pomoci kybernetickým implantátem, proti lidem zdravým, kteří žijí plnohodnotný život, vydělávají většinou více peněz než postižení a mohou si dovolit větší luxus, je patrné, která skupina bude na trhu dominantní a tedy na kterou se zaměř nabídka komerčního trhu. Domnívám se tedy, že dominantní bude výzkum kybernetických přístrojů, které člověku umožní vzestup na úroveň vyšší, než mu byla geneticky dána přírodou. Ve prospěch tohoto tvrzení lze citovat následující: "Pro někoho, komu byla končetina amputována, se otevírá konečně možnost ovládat náhradní ruku pouhou myšlenkou, jako by byla jeho vlastní. Více než to, zřetelně se blíží možnost, kdy bude člověk technicky obohacovat svůj organismus častěji, než opravovat." (Warwick, 2006).

Předpokládá se tedy, že velmi brzy dojde k umožnění dynamického rozšíření smyslů. Například u umělého zraku to bude rozšíření do oblastí, které lidský zrak nezpozoruje, tj. spektrum infračerveného a ultrafialového světla (IR a UV). Stejný pokrok lze očekávat u umělého sluchu, jehož předností bude rozšíření do oblastí ultrazvuku. Zde je však nutné zvážit klady a zápory takových zařízení.

Velkou výzvou je vědcům, jak už jsem zmínil, umožnit ochrnutým lidem opět ovládat své tělo. K tomu by měl dopomoci implantát BrainGate a dále připojené stimulační elektrody ve svalech.

Ian Pearson, britský futurolog pracující mimo jiné pro British Telecom, napsal společně s Ianem Neildem ve své práci zajímavý odhad budoucího pokroku technologií. Pokusím se uvést nejzajímavější z nich.

Důležitou vizí je překrytí skutečnosti virtuální realitou přibližně v roce 2008 - 2012. Lidé budou postupně objevovat kouzlo a možnosti uměle vytvořeného imaginárního světa, zatím pouze prostřednictvím osobních počítačů.

Mezi lety 2011 a 2015 bude běžně na trhu implantát k přímé elektronické stimulaci nálady. Rovněž vznikne nová droga v podobě přímé elektronické stimulace, která bude sloužit jako substitut za současné známé drogy.

2013 - 2017. Přibližně 5 až 10 let po zavedení se pravděpodobně stane kritickým sociálním problémem útěk člověka do virtuální reality, čímž bude jedinec často řešit například psychické problémy. Mimo to někteří předpovídají vznik nových pracovních příležitostí přímo ve virtuálním světě. Lze také očekávat vzrůst lidí závislých na virtuálním světě.

Ve 20. letech 21. století bude podle Pearsona běžně k dostání elektronické obohacení lidské paměti, lidé si budou moci též pořídit plnohodnotnou kybernetickou náhradu některých smyslů (nebude záležet, zda prodělal úraz či nemoc, nebo chce rozšířit dynamický rozsah vnímání), přičemž nejnovější technologií bude náhrada zraku. Bude možné pořídit si některý z rozmanitých druhů mozkových implantátů a ke konci dekády již budou v prodeji i externí implantáty, u kterých nebude nutný chirurgický zásah. Stejný odhad  Velký rozmach bude prožívat komunikace, kterou si můžeme v současnosti představit jako telepatii - bude se jednat o komunikaci prostřednictvím mozkových implantátů a myšlenek. Po roce 2020 se také pravděpodobně projeví jedna z velkých společenských změn přijetí budoucích technologií jako člověku přirozených - první sportovci s implementovanou kybernetickou součástí se budou moci aktivně zúčastnit Olympijských her. 

Třicátá léta 21. století pak budou dalším přelomem, kdy by měla být vyvinuta verze kybersvěta v současnosti nazývaná jako Matrix. (Pozn.: Pojem převzatý z názvu vědecko-fantastického filmu - Matrix je software vytvářející virtuální realitu, ke kterému jsou lidé připojeni pomocí implementovaného neurálního rozhraní, žijí zde svůj život, jako by byl jejich vlastní). Bude se jednat o vytvoření plnohodnotného světa ve virtuálním prostředí, ke kterému se člověk bude moci připojit pomocí svého implementovaného rozhraní člověk-počítač. (Neild, 2005).

Závěr

Cílem této práce bylo poukázat na roli, jakou hraje výpočetní technika roli v našich životech, především v přímém spojení s naší nervovou soustavou.

Jak jsem v textu již několikrát zmínil, téma mé práce je spojením mnoha rozličných vědních disciplín, a tak se domnívám, že složitost tohoto problému nelze zakončit jednou či dvěma větami, ale též jakýmsi globálním pohledem na věc a rozepsáním několika myšlenek, které vyplývají...

Současné tempo pokroku ve vývoji výpočetní techniky je i pro dnešního pozorovatele obrovské. Každá nová technologie, kterou člověk vyvine, přináší delší, zdravější a pohodlnější život. Negativní stránkou jsou však nová nebezpečí a rizika, která daná technologie přináší. V současnosti lidstvo stále přežívá, i když vlastní účinné nukleární zbraně, které mohou ukončit život na Zemi. (Kurzweil, 2008). Tuto situaci můžeme přenést do mnoha oblastí. Internet, který je součástí každodenního života mnoha lidí, znásobil možnosti uživatele a jistým způsobem zkrátil vzdálenosti. Nejen, že můžeme snadno a poměrně levně komunikovat s přáteli na jiném kontinentu, nebo nakupovat a pracovat v teple domova, ale zároveň se setkáváme s většími riziky než dříve. V současnosti jsou to především osobní údaje, které se při odposlouchávání elektronické komunikace mohou dostat do nepovolaných rukou. V případě budoucích technologií, jakými jsou například neurální implantáty, člověk musí očekávat rizika mnohem vážnější.

Dle mého názoru tedy nezáleží, který rok se stane dalším historickým mezníkem s příchodem nové technologie. Pro budoucí vývoj lidstva je důležité naučit se citlivě zacházet s každým dalším technickým pokrokem, který kromě ulehčení života přináší také moc.

Ačkoliv se v současnosti často objevuje názor, že lidská civilizace zažívá nejdelší období bez válek, domnívám se, že toto tvrzení není zcela přesné. Jasným příkladem jsou americké invaze do Iráku a Afghánistánu před několika lety nebo testování raket v Íránu a Severní Koreji. Usuzuji, že válečné akty se pouze transformovaly - současná společnost si je přizpůsobila technikou, kterou soustavně vyvíjí. Válečné konflikty v blízké době nevymizí.

Umělý zrak, sluch, kybernetické končetiny a ostatní produkty, které jsem zmínil, jsou sice vyvíjeny pro pomoc postiženým. Připouštím však možnost, že zmíněné přístroje a zařízení jsou pouze jakýmsi vrcholem ledovce a skutečný vývoj je již mnohem dále pod poměrně úspěšným utajením armád většiny zemí světa. Proto tento obraz současných technologií může být oproti skutečnosti deformován.

Vývoj je nezadržitelný. Z technické stránky hlavním problémem, který v současné době brzdí výzkum, je, jak jsem již výše podotkl, nedostatečné poznání mozku. Domnívám se, že právě na velmi důkladných znalostech oblastí mozku a jejich funkcí závisí budoucí vývoj neurálních implantátů, které jsou dlouhodobě primárním cílem výzkumu.

"Nic není tak problematické jako předpovědět budoucnost...můžeme si být jisti, že až budoucnost přijde, bude jiná než ta, kterou jsme očekávali." (Hayles, 2005). Odhady budoucnosti jsou zajímavým a významným studiem, díky němuž se dozvídáme a inspirujeme možnostmi, které se mohou s určitou pravděpodobností stát realitou. Ať už se zmíněné technologie stanou veřejnosti po celém světě běžně dostupnými dříve či později, je nadmíru důležité, aby společnost s touto nabývající technickou mocí zacházela velmi opatrně. V blízké budoucnosti bude nezbytné vytvoření důkladně promyšlené legislativy, která bude pomáhat udržet i na dále chod společnosti.

Domnívám se, že i když má lidstvo takřka na dosah technologii, která mu umožní pozměnit své vlastnosti, které mu byly dány evolucí, neměl by nikdo zapomínat na fakt, že je stále člověkem a tedy by se měl řídit svou přirozeností, jelikož naše budoucnost netkví v počítači, nýbrž právě v přírodě. Neměli bychom tedy naši budoucnost vidět jako pozvolné splývání lidského těla s výpočetní technikou a umělou inteligencí. Lidstvo by se tedy v souvislosti s kybernetickými implantáty nemělo hnát za mocí a prosperitou, jednotlivé země by neměly jako prioritu vidět technický náskok a převahu nad jinými zeměmi. Každý krok ve vývoji by měl být doprovázen důkladným studiem všech očekávatelných rizik a možností a poté doprovázen výběrem tzv. zlaté střední cesty, která nebude prioritně sledovat zisk, ale globální užitek věci.

Pokusil jsem se zmínit hlavní myšlenky, otázky a problémy, které s tématem souvisejí. Zároveň však upozorňuji, že v rámci zachování rozsahu práce bylo nutné opomenout i některé další, neméně závažné problémy, jakými je například problematika kolem škodlivosti RFID atp. Domnívám se také, že aktuálnost této práce je relativně krátkodobá a bylo by tedy vhodné zaměřit se na tuto problematiku za několik let, případně hlouběji se zaměřit na etické otázky k tématu.

Synek Pavel. Současnost a budoucnost využívání výpočetní techniky v nervové soustavě člověka - Část 3.. Inflow: information journal [online]. 2009, roč. 2, č. 4 [cit. 2010-09-12]. Dostupný z WWW: <inflow.cz/...>. ISSN 1802-9736.